Rodinný dům v Chlumu u Třeboně

Zadáním investora je realizovat na předmětném pozemku rodinný dům pro jeho trvalé bydlení, spojený se zázemím pro rekreační pobyt dalších členů širší rodiny se sdílenými společenskými prostory a rekreačním zázemím (fitness, sauna, zahrada a dvůr).

Stavba je komponována tradičním způsobem jako venkovská usedlost. Navazuje na rozvolněný urbanismus zástavby ve svém sousedství, respektuje jeho strukturu a výškové poměry zástavby v území. Objekt je tak navržen jako uzavřený kompoziční celek, štíty a orientace střech vychází z výše uvedeného „tradičního“ členění – štít obytné jednotky přechází ve stěnu, kde namísto brány vjezdu je situována lodžie. Štít špejcharu je transformován do podoby pergoly letní kuchyně, sestávající z dřevěných hranolů, doplněných případně mobilními textilními plachtami. Hmoty stavby, vystupující ze základního obdélníkového půdorysu „obytné“ části jsou ukryty za atikou štítové zdi a mají povětšinou uvažovánu plochou ozeleněnou střechu.

Spojení staveb průběžnými obvodovými zdmi, vycházející rovněž ze zmíněného archetypu, umožňuje dostatečnou míru soukromí a bezpečnosti pro uživatele a umožňuje při zachování požadavků na tyto skutečnosti realizovat dům jako volně v krajině stojící, tedy bez nutnosti dalšího sekundárního oplocení, které je pro místní stavební fond cizorodé.

Architektonické naplnění uvedené koncepce pracuje rovněž s citacemi zmíněných archetypů, je však zcela soudobé. Bílé stěny budou prolamovány většími otvory měřítka běžného opět u střídání zděných a výplňových ploch u tradiční venkovské zástavby (stodol apod.). Tím bude relativizován rozsah větších okenních otvorů, které logicky s požadavky na moderní bydlení souvisí, zároveň ale nejsou v historické architektuře běžné. Plochy oken budou proto doplňovány intarziemi dřevěných obkladů tak, aby bylo docíleno výše uvedeného efektu/analogie.

Za podstatné považujeme rovněž zachování tradičního detailu zpracování vzájemných návazností jednotlivých prvků stavby tak, aby i toto vycházelo z tradiční architektury – např. okna v líci stěny, minimální přesahy střech přes obvod půdorysu, lícování konce střech u štítů apod., ale ve zpracování detailu tak, aby bylo docíleno vizuální jednoty a určité míry abstrakce archetypálního objemu stavby, tudíž efektu soudobého a v dnešní architektuře, respektující názvosloví tradičního stavitelství, běžně užívaného.

Vše výše uvedené je vedeno záměrem realizovat objekt, který bude na tradici místního stavitelství plynule navazovat a soudobě ji rozvíjet – tedy nikoli repliky, jejích vyznění nikdy nebude odpovídat soudobému poslání a vybavení stavby, ale domu, který se stane přirozenou součástí místní zástavby, aniž by popíral dobu a účel svého vzniku.