Rodinný dům v Chlumu u Třeboně
Jakub Fišer, Kristýna Zámostná
2018
Zadáním investora je realizovat na předmětném pozemku rodinný dům pro jeho trvalé bydlení, spojený se zázemím pro rekreační pobyt dalších členů širší rodiny se sdílenými společenskými prostory a rekreačním zázemím (fitness, sauna, zahrada a dvůr).
Stavba je komponována tradičním způsobem jako venkovská usedlost. Navazuje na rozvolněný urbanismus zástavby ve svém sousedství, respektuje jeho strukturu a výškové poměry zástavby v území. Objekt je tak navržen jako uzavřený kompoziční celek, štíty a orientace střech vychází z výše uvedeného „tradičního“ členění – štít obytné jednotky přechází ve stěnu, kde namísto brány vjezdu je situována lodžie. Štít špejcharu je transformován do podoby pergoly letní kuchyně, sestávající z dřevěných hranolů, doplněných případně mobilními textilními plachtami. Hmoty stavby, vystupující ze základního obdélníkového půdorysu „obytné“ části jsou ukryty za atikou štítové zdi a mají povětšinou uvažovánu plochou ozeleněnou střechu.
Spojení staveb průběžnými obvodovými zdmi, vycházející rovněž ze zmíněného archetypu, umožňuje dostatečnou míru soukromí a bezpečnosti pro uživatele a umožňuje při zachování požadavků na tyto skutečnosti realizovat dům jako volně v krajině stojící, tedy bez nutnosti dalšího sekundárního oplocení, které je pro místní stavební fond cizorodé.
Architektonické naplnění uvedené koncepce pracuje rovněž s citacemi zmíněných archetypů, je však zcela soudobé. Bílé stěny budou prolamovány většími otvory měřítka běžného opět u střídání zděných a výplňových ploch u tradiční venkovské zástavby (stodol apod.). Tím bude relativizován rozsah větších okenních otvorů, které logicky s požadavky na moderní bydlení souvisí, zároveň ale nejsou v historické architektuře běžné. Plochy oken budou proto doplňovány intarziemi dřevěných obkladů tak, aby bylo docíleno výše uvedeného efektu/analogie.
Za podstatné považujeme rovněž zachování tradičního detailu zpracování vzájemných návazností jednotlivých prvků stavby tak, aby i toto vycházelo z tradiční architektury – např. okna v líci stěny, minimální přesahy střech přes obvod půdorysu, lícování konce střech u štítů apod., ale ve zpracování detailu tak, aby bylo docíleno vizuální jednoty a určité míry abstrakce archetypálního objemu stavby, tudíž efektu soudobého a v dnešní architektuře, respektující názvosloví tradičního stavitelství, běžně užívaného.
Vše výše uvedené je vedeno záměrem realizovat objekt, který bude na tradici místního stavitelství plynule navazovat a soudobě ji rozvíjet – tedy nikoli repliky, jejích vyznění nikdy nebude odpovídat soudobému poslání a vybavení stavby, ale domu, který se stane přirozenou součástí místní zástavby, aniž by popíral dobu a účel svého vzniku.