Bytový dům Rooseveltova, Praha

Před návrhem architektonického konceptu jsme definovali následující základní principy na jejichž základě byl poté tento koncept vyvíjen:

V urbanistické struktuře města se pozemek nachází na rozhraní blokové a vilové struktury Dejvic tvořeného ulicí Rooseveltovou. V tomto kontextu chápeme jako urbanisticky vhodné řešení, ve vazbě na stávající dům architekta Šípka, solitérní objekt s pevnou geometrickou vazbou na sousední stavbu, vytvářející společně s ní určitou formu volného bloku. K tomu přispívá to, že půdorysná stopa navrhovaného objektu je v podstatě totožná s půdorysnou stopou jednotlivých křídel stávajícího domu. Celý pozemek pod všemi objekty je tak strukturován do čtyř kvadrantů, z nichž dva zabírají dvě křídla Šípkovy budovy, jeden kvadrant navrhované nové křídlo a v posledním kvadrantu je park s bazénem sloužící všem třem křídlům.

Architektonické řešení vychází z atmosféry typické dejvické vily, která má větší měřítko a je poměrně konzervativní, působí jako „těžká, hmotná“ stavba. Plášť domu je členěn rastrem ortogonálních spár do velkorysých formátů zdůrazňujících vilový charakter stavby.

Nově navržený objekt není jak z důvodu urbanistických vztahů tak i provozních vazeb zcela solitérní stavbou. Tato vazba je architektonicky vyjádřena integrujícím zářezem osvětlujícím podzemní podlaží, které spojuje oba domy.